Bible - 6.
(2,3) Člověk bude jíst maso svého syna a maso své dcery.
(3,14) Nauč se, kde je rozumnost, kde je síla, kde je vědění. Poznáš zároveň, kde je dlouhý věk a život, kde je světlo očím a pokoj.
(4,25) Tvůj nepřítel tě pronásledoval, ale brzy uvidíš jeho záhubu a stoupneš mu na šíji.
(4,31) Běda těm, kdo se vůči tobě dopouštěli zlého.
(6,9) Stává se, že kněží vezmou zlato a stříbro ze svých bohů a spotřebují je pro sebe, ba dávají z něho i nevěstkám.
(6,12) I žezlo mívá bůh jako nějaký soudce země, ale není schopen zničit toho, kdo ho uráží.
(6,14) Z toho je zřejmé, že nejsou bohové. Nebojte se jich tedy.
(6,27–28) Jim přinášené oběti pak jejich kněží prodávají a spotřebují.
Z toho tedy poznáváte, že nejsou bohové; nebojte se jich.
(6,33) Ať už zakusí od někoho zlo nebo dobro, nemohou odplatit.
(6,35–36) Člověka ze smrti nevytrhnou, ani slabšího před silnějším nezachrání.
Nevrátí zrak slepému člověku a toho, který je v tísni, nezachrání.
(6,38) Kdo jim slouží, budou zahanbeni.
(6,41) Nedovedou své bohy opustit, i když poznali, že nevnímají.
(6,44) Cokoli se pro ně dělá, je podvod.
(6,47) Jenom hanebný podvod zanechali svým potomkům.
(6,49–58) Jak je tedy možno nepochopit, že nejsou bohové?
Jsou jen ze dřeva, pozlacení a postříbření; podle toho se pozná, že jsou falešní. Nejsou to bohové, ale dílo lidských rukou a není v nich žádné dílo Boží.
Komu je tedy třeba uvádět ve známost, že nejsou bohové?
Nedají lidem déšť.
Nevysvobodí křivě obviněného.
Vypukne-li požár v domě bohů ze dřeva, pozlacených a postříbřených, jejich kněží uprchnou a zachrání se, ale oni mezitím shoří jako polena.
Nepřátelům nekladou odpor.
Jak je tedy přijímat a pokládat za bohy?
Ani před zloději nebo lupiči se bohové ze dřeva, postříbření a pozlacení, nezachrání. Násilím jim vezmou zlato a stříbro i roucho, do něhož jsou oblečeni, utečou s tím a oni si nemohou pomoci.
A tak je lepší užitečná nádoba v domě, kterou může užívat její majitel, než falešní bohové. Lepší než falešní bohové jsou dveře domu, které chrání to, co je v něm.
(6,64) Víte tedy, že nejsou bohové; nebojte se jich.
(6,66–72) Na nebi ani nezáří jako slunce a nesvítí jako měsíc.
Lépe je na tom divá zvěř než oni.
Naprosto nic nám nedokazuje, že jsou bohové. Proto se jich nebojte.
Jako strašák v okurkovém poli, který nic neuhlídá, takoví jsou jejich bozi ze dřeva, pozlacení a postříbření.
Stejně tak se podobají mrtvole, která je pohozena do temnot.
Poznáte, že nejsou bohové. Nakonec se stanou ostudou krajiny.
Je tedy lépe spravedlivému, který nemá modly, protože bude ušetřen ostudy.
(1,62–63) Mnozí zůstali pevní a utvrzovali se v tom, že nebudou jíst nečisté.
Byli odhodláni raději zemřít než se poskvrnit nečistým jídlem.
(2,49) Nyní má u nás vládu zpupnost a drtí nás potupa, přišel čas pohromy a zuřivého hněvu.
(1,28) Sevři mukami utlačovatele a ty, kdo se zpupně vypínají.
(3,20–21) Všechny vztahovaly ruce k nebi a modlily se.
Byl to politováníhodný pohled.
(5,27) Juda, zvaný též Makabejský, ještě asi s devíti dalšími, uchýlil se na poušť a se svými druhy žil v horách jako zvěř; živili se rostlinnou potravou, aby se neposkvrnili.
(6,18–20) Jistému Eleazarovi, jednomu z předních znalců Zákona, který byl pokročilého věku a ušlechtilých rysů tváře, otevřeli násilím ústa a nutili ho pozřít vepřové maso.
On však zvolil raději čestnou smrt než život s potupou a dobrovolně šel na popraviště.
Pokrm, který měl sníst, vyplivl. Těm, kdo zůstanou, tím dal příklad, jak odmítat zakázaná jídla i přes všechnu lásku k životu.
(9,10) Toho, který si ještě před časem myslel, že se dotýká nebeských hvězd, nikdo nemohl snést pro nesnesitelný zápach.
(6,25–29) Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv?
Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece žije.[1]
Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?
A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou –
a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich.
(6,31) Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat?
(6,34) Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení.
(7,5) Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš.
(7,6) Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás.[2]
(7,7–8) Hledejte, a naleznete;
neboť každý, kdo hledá, nalézá.
(7,15–18) Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci.
Po jejich ovoci je poznáte. Což se sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky?
Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce.
Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce.
(7,20) A tak je poznáte po jejich ovoci.[3]
(7,23–25) Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.
Každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále.
Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nepadl, neboť měl základy na skále.
(10,16–17) Buďte obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.
Mějte se na pozoru před lidmi; neboť vás budou vydávat soudům, ve svých synagógách vás budou bičovat.
(10,22) Budou vás všichni nenávidět; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.
(10,34–36) Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.
Neboť jsem přišel postavit syna proti jeho otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni;
a nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina.
(12,30) Kdo není se mnou, je proti mně.
(12,34–35) Plemeno zmijí: Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví.
Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.
(12,45) Konce člověka jsou horší než začátky. Tak bude i s tímto zlým pokolením.
(15,8–9) Srdce jejich je daleko ode mne;
neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.
(15,14) Nechte je: slepí vedou slepé. A když vede slepý slepého, oba spadnou do jámy.
(16,23) Jdi mi z cesty! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení je z člověka!
(17,17) Pokolení zvrácené, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám ještě snášet?
(19,10) Je lépe se neženit.
(22,16) Jsi pravdivý; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na člověka.
(23,15) Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Obcházíte moře i zemi, abyste získali jednoho novověrce; a když ho získáte, učiníte z něho syna pekla, dvakrát horšího, než jste sami.
(23,27–28) Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty.
Tak i vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste samé pokrytectví a nepravost.
(24,4–5) Ježíš řekl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl.
Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat ‚já jsem Mesiáš‘ a svedou mnohé.
(24,10–12) A tehdy mnozí navzájem se budou zrazovat a jedni druhé nenávidět;
povstanou lživí proroci a mnohé svedou,
a protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých.
(24,23–24) Tehdy, řekne-li vám někdo: ‚Hle, tu je Mesiáš nebo tam,‘ nevěřte!
Neboť vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci.“
(25,40–41) Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z mých bratří, mně jste učinili.
Jděte ode mne, prokletí!
(1,24) „Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi.“
(5,7) A hrozně křičel: „Co je ti po mně, Ježíši?“
(5,30–31) Ježíš hned poznal, že z něho vyšla síla, otočil se v zástupu a řekl: „Kdo se to dotkl mého šatu?“
Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a ptáš se: ‚Kdo se mne to dotkl?‘“
(7,20–23) Co vychází z člověka, to ho znesvěcuje.
Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy,
chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost.
Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka.
(8,17–18) Ještě nerozumíte a nechápete? Je vaše mysl zatvrzelá?
Oči máte, a nevidíte, uši máte, a neslyšíte!
(9,19) Jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám ještě snášet?
(9,31) Syn člověka je vydáván do rukou lidí a zabijí ho.
(9,40) Kdo není proti nám, je pro nás.
(10,18) Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý.
(10,26–27) Kdo tedy může být spasen?
Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné.“
(10,42) Ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je.
(12,14) Jsi pravdivý a na nikoho se neohlížíš; ty přece nebereš ohled na člověka, nýbrž učíš podle pravdy.
(14,27) Je psáno: „Budu bít pastýře a ovce se rozprchnou.“
(6,22–23) Blaze vám, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí a vymažou vaše jméno pro Syna člověka.
Veselte se v ten den a jásejte radostí; hle, máte hojnou odměnu.
(6,25–26) Běda, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat.
Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich otcové k falešným prorokům.
(8,14–15) Semeno padlé do trní jsou ti, kteří uslyší, ale potom je starosti, majetek a rozkoše života dusí, takže nepřinesou úrodu.
Semeno v dobré zemi jsou ti, kteří uslyší slovo, zachovávají je v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí úrodu.
(8,18) Dávejte tedy pozor, jak slyšíte: Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co myslí, že má.
(8,27–29) Jakýsi muž byl posedlý démony a už dlouhou dobu nenosil oděv a nebydlel v domě.
Když spatřil Ježíše, vykřikl a hlasitě zvolal: „Co je ti po mně, Ježíši? Žádám tě, abys mě netrápil.“
Ježíš totiž nečistému duchu přikazoval, aby z toho člověka vyšel. Neboť ho velice často zachvacoval; tehdy ho poutali řetězy a okovy a hlídali, ale on pouta vždy přerval a byl démonem hnán do pustých míst.
(8,35) Lidé se šli podívat, co se stalo; přišli k Ježíšovi a nalezli toho člověka, z něhož vyšli démoni, jak sedí u Ježíšových nohou oblečen a chová se rozumně. A zděsili se.
(8,37) A všichni obyvatelé gerasenské krajiny prosili Ježíše, aby od nich odešel, poněvadž se jich zmocnila veliká bázeň.
(9,25) Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří?
(11,29) Toto pokolení je pokolení zlé.
(11,51) Ano, pravím vám, tomuto pokolení bude přičtena vina.
(11,52) Běda vám zákoníkům! Vzali jste klíč poznání, sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vejít, jste v tom zabránili.
(12,1) Mějte se na pozoru před kvasem farizeů, to jest před pokrytectvím.
(12,49) Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal!
(12,57) Proč nejste s to sami od sebe posoudit, co je správné?
(13,27) Neznám vás, odkud jste. Odstupte ode mne všichni, kdo se dopouštíte bezpráví.
(16,10) „Kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké.“
(16,14–15) Toto slyšeli farizeové, kteří měli rádi peníze, a posmívali se mu.
Řekl jim: „Vy před lidmi vystupujete jako spravedliví, ale Misantrop Bůh zná vaše srdce: neboť co lidé cení vysoko, je před Misantropem Bohem ohavnost.“
(18,11) Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci.
(21,23) Běda těhotným a kojícím! Neboť bude veliké soužení na zemi a hněv proti tomuto lidu.
(21,34) Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí.
(22,25) Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci.
(23,28–29) Nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a nad svými dětmi;
hle, přicházejí dny, kdy se bude říkat: „Blaze neplodným, blaze těm, které nikdy nerodily a nekojily!“
(1,18) Boha nikdy nikdo neviděl.
(2,24–25) Všechny lidi znal;
nepotřeboval, aby mu někdo o někom říkal svůj soud. Sám dobře věděl, co je v člověku.
(3,19–20) Lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.
Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo.
(4,22) Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe.
(6,53) Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.
(6,55–57) Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj.
Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.
Ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne.“
(6,59–60) To řekl, když učil v synagóze v Kafarnaum.
Když to jeho učedníci slyšeli, mnozí z nich řekli: „To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?“
(6,66) Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili.[4]
(7,7) Vás nemůže svět nenávidět, mne však nenávidí, protože ho usvědčuji z jeho zlých skutků.
(7,47–49) I vy jste se dali svést?
Uvěřil v Ježíše někdo z předních mužů?
Jen chátra – kletba na ně!
(8,32) Pravda vás učiní svobodnými.
(8,37) Pro mé slovo není u vás místa.
(8,43) Proč mou řeč nechápete? Proto, že nemůžete snést mé slovo.
(8,45) Já mluvím pravdu, a proto mi nevěříte.
(10,20) Ježíš je posedlý zlým duchem a blázní. Proč ho posloucháte?
(10,33–34) „Jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh.“
Ježíš jim řekl: „Ve vašem zákoně je přece psáno: ‚Řekl jsem: jste bohové.‘“[5]
(14,17) Ducha pravdy svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná.
(14,30) Vládce tohoto světa proti mně nic nezmůže.
(15,18–19) Nenávidí-li vás svět, vězte, že mne nenáviděl dříve než vás.
Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, proto vás svět nenávidí.
(16,1–2) To jsem vám pověděl, abyste se nedali svést.
Budou vás vylučovat ze synagóg; ano, přichází hodina, že ten, kdo vás zabije, bude se domnívat, že tím uctívá Boha.
(16,11) „Vládce tohoto světa je již odsouzen.“
(18,35) Pilát odpověděl: „Jsem snad žid?“
(18,37–38) „Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“
Pilát mu řekl: „Co je pravda?“[6]
(2,40) Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!
(5,38) Pochází-li záměr a dílo z lidí, rozpadne se samo.
(10,11–14) Petr vidí, jak se z otevřeného nebe cosi snáší; podobalo se to veliké plachtě, kterou spouštějí za čtyři cípy k zemi.
Byly v ní všechny druhy živočichů: čtvernožci, plazi i ptáci.
Tu k němu zazněl hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“
Petr odpověděl: „To ne, Pane! Ještě nikdy jsem nejedl nic, co poskvrňuje a znečišťuje.“
(15,29) Zdržujte se krve, pak masa zvířat a konečně smilstva. Jestliže se toho všeho vyvarujete, budete jednat správně. Buďte zdrávi.
(17,18) Rozmlouvali s Pavlem i někteří epikurejští a stoičtí filosofové. I ptali se: „Co nám to chce ten nedovzdělanec vykládat?“
(18,6) Setřásl prach ze svého roucha a řekl: „Vy sami jste odpovědni za svou záhubu. Já se od této chvíle obrátím k pohanům.“
(18,14–17) Když se už Pavel chtěl hájit, řekl Gallio Židům: „Kdyby šlo o nějaký přečin nebo dokonce zločin, náležitě bych vás, Židé, vyslechl.
Poněvadž se to však týká sporů o slova či nějaká jména a váš vlastní zákon, vyřiďte si to sami mezi sebou. Tím se já jako soudce zabývat nebudu.“
A dal rozkaz, aby je vyvedli ze soudní síně.
Tu se všichni chopili představeného synagógy Sosthena a bili ho přímo před zraky soudce; ale Gallio tomu nevěnoval pozornost.
(20,9) Nějaký mladík jménem Eutychos seděl na okně, a protože Pavel mluvil dlouho, přemáhal ho spánek. Usnul a spadl z třetího poschodí.
(24,5) Shledali jsme, že člověk jako morová nákaza po celém světě vyvolává nepokoje.
(1,21–22) Jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.
Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství.
(1,24–25) Ponechaní na pospas nečistým vášním jejich srdcí, zneuctívají svá vlastní těla;
vyměnili pravdu za lež
(1,27–32) a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti, a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost.
Protože si nedovedli vážit pravého poznání, vydali se na pospas jejich zvrácené mysli.
Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči,
pomlouvači, odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci,
nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování.
Vědí, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují.
(2,1) Proto nemáš nic na svou omluvu, když vynášíš soud, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe. Neboť soudíš, ale činíš totéž.
(2,8) Ty však, kteří odpírají pravdě a podléhají nepravosti, očekává hněv a trest.
(5,12) Skrze člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.
(7,8–10) Bez zákona je hřích mrtev.
Já jsem kdysi žil bez zákona, když však přišel zákon, hřích ožil,
a já jsem zemřel. Tak se ukázalo, že právě přikázání, které mi mělo dát život, přineslo mi smrt.
(7,18–19) Vím, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne.
Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.
(7,21) Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo.
(7,24) Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?
(9,20) Člověče, co vlastně jsi?
(12,2) Nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je dobré a dokonalé.
(14,20–22) Nenič kvůli pokrmu Boží dílo! Ano, všecko je čisté, zlé však je, když někdo pohoršuje druhého tím, co jí.
Je tedy dobré nejíst maso a nepít víno a nedělat nic, co je tvému bratru kamenem úrazu.[7]
Blaze tomu, kdo sám sebe neodsuzuje, když se pro něco rozhodl.
(16,17–19) Prosím vás, bratří, abyste si dali pozor na ty, kdo působí roztržky a chtěli by vás svést. Vyhýbejte se jim!
Takoví lidé totiž slouží jen svému prospěchu a snaží se krásnými a pobožnými řečmi oklamat mysli bezelstných lidí.
Přeji si, abyste byli moudří v dobru a nezkušení ve zlu.
POZNÁMKY:
[1] Srovnej: Misantrop, Zpátky ke zvířeti: 8. BIBLICKÉ PTACTVO NEBESKÉ. V bibli stojí psáno přibližně toto: „Hleďte na ptactvo nebeské: neseje a nesklízí a přece je živo..." Zde se autor bible, toho manifestu otroctví, dopustil nebezpečné dvojsmyslnosti. Podle obsahu dalších stránek bible lze s jistotou tvrdit, že to myslel s tím ptactvem nebeským úplně jinak než Já. Nemyslel tím určitě, aby ledi přestali pracovat, to, nedej bože, jistě ne! Ale výrok je tak zdařilý, že mu náleží místo v mé knize, leč jen v jediném smyslu: Zvířata budiž ti vzorem pro umění žít, příkladem hodným následování. – Pozn. Mis.
[2] Srovnej s latinským zněním:
MARGARITAS ANTE PORCOS (Nový zákon, Matouš 7,6)
Perly sviním
„Neházejte perly před svině, nebo je rozšlapou, otočí se a roztrhají vás.“ → Turpe rosas suibus, sanctum dare turpe catellis. Srov.: Zasazovat se o lidská práva, to je jako házet sviním perly (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Mluvit před takovým „fórem“ (parlamentem) znamená jen házet perly oněm známým zvířatům (A. Hitler, Mein Kampf 3.). – Pozn. Mis.
[3] Srovnej s latinským zněním:
E FRUCTU COGNOSCITUR ARBOR (Walther 6849a)
Po ovoci se poznává strom
Viz též Matouš 12,33. Srov.: Z jednoho jejich zločinu poznáš všechny lidi; Člověka poznáš podle smradu (Misantrop, Sentence o lidském smradu). → E cantu dinoscitur avis. → E plumis cognoscitur avis. – Pozn. Mis.
[4] Celá tato morbidní, nechutná, latentní masochisticko-kanibalistická magoriáda je jen tím nejnázornějším příkladem Ježíšovy typicky zvrácené pomatenosti, nad níž se zvedá žaludek. Nedivím se, že od té chvíle ho mnoho jeho kumpánů opustilo (Povšimni si mimochodem „ďábelského“ čísla onoho verše: 6,66. – „Ďábelské“ číslo 666 je ovšem asi jeden z nejrozšířenějších biblických mylných výkladů; ve skutečnosti číslo 666, podle Zj.Jan.13,18, označuje výslovně člověka (!), nikoli ďábla, třebaže podle mého, misantropického podání jsou člověk a ďábel totožní.). Mnozí magoři však v Ježíšovi poznali svého vrchního spolumagora, uvěřili jeho hanebným bludům, dali se jimi svést a dokonce zachovali tuto odpornost až dodnes v obřadní podobě tzv. svatého přijímání. Hrůza, na jakých děsivých barbarských základech stojí křesťanství, jež je náboženstvím třetiny světa (třetina světové populace má být ovšem pobita podle Zj.Jan.9,15 resp. 9,18)! – Pozn. Mis.
[5] „Ve vašem zákoně je přece psáno: ‚Řekl jsem: jste bohové.‘“ – Viz Žalmy, 82,6. – Pozn. Mis.
[6] Pilát mu řekl: „Co je pravda?“ – Srovnej: Nietzsche, Antikrist 46.: Mám ještě říci, že se v celém Novém zákoně vyskytuje jen jediná postava, již jest ctíti? Pilatus, římský místodržitel. Aby vážně pojímal tahanici mezi Židy – k tomu se nepřemůže. O Žida více nebo méně – co na tom?... Povznesený výsměch Římana, před nímž se nestoudně zneužívá slova „pravda“, obohatil Nový zákon o jediné slovo, jež má cenu, – které jest jeho kritikou, přímo jeho zničením: „Co je pravda!“... – Pozn. Mis.
[7] Je tedy dobré nejíst maso a nepít víno a nedělat nic, co je tvému bratru kamenem úrazu. – Pozn. Mis.