Misantropova knihovna

Zdrženlivé mlčení je svatostánkem moudrosti.

Bez umění je každý člověk cítit hrubostí.

Lidský život je válka proti lidské zlobě.

Vědění bez moudrosti: dvojnásobné šílenství.

Naděje je veliká padělatelka pravdy.

MUŽ VE SVÉ DOBĚ. Výjimečné bytosti zřídkakdy závisejí na své době.

Lidská škodolibost ulpí, ba lpí na mateřských znaméncích dobré pověsti.

Uměním všech umění bývalo umět uvažovat; to již nestačí, je třeba domýšlet se, a o to víc uprostřed klamů.

Všichni jsou modloslužebníky: jedni úcty, druzí prospěchu, a všichni rozkoše.

Dokonalost nespočívá v množství, ale v jakosti. Všeho dobrého bývalo vždy poskrovnu: mnohost je znevážením.

Mezi lidmi dokonce obři bývají pouhými skřítky.

Ach, jak velkým byl mudrc, kterého znepokojovalo, že jeho spisy by byly po chuti mnohým! Vybraného muže nesytí obecná chvála. Někteří jsou však takovými chameleóny veřejné obliby, že nenacházejí požitek v příjemných váncích Apollónových, ale v přízemním dechu zástupů. To se týká i soudnosti: ta ať se nedá ošálit zázraky chátry, které jsou leda pro ohromování hlupců, poněvadž uvádějí v úžas obecnou nevědomost.

Poctivého muže najdeme tam, kde se nachází pravda, a jestliže opustí druhé, není to vinou jeho nestálosti, ale tím, že oni ji předtím opustili.

Jsou podivná zaneprázdnění, jež jako moli užírají vzácný čas, a horší je zaneprazdňovat se věcmi nepatřičnými než nedělat nic.

Mnozí neztrácejí rozum, protože ho nemají.

Pravda náleží nemnohým; klam, ježto je tak rozšířený, kdekomu.

Natolik je člověk osobností, nakolik hluboké má nitro. Povrchní a prázdní slouží za bajku moudrým.

Člověk soudný a pozorný mžikem prozkoumá dno největší hlubiny a dokonale umí rozebrat její bohatství. Spatří-li osobu, pronikne její podstatu a z ní si učiní názor.

Říháním davu se člověk nepovzbudí.

Dokonce i panovníci potřebují spisovatele a jejich per se bojí více nežli ošklivé ženy štětců.

Skutečné šelmy se vyskytují na místech nejlidnatějších.

Hloupost vždycky vstupuje bez zaklepání, protože všichni nevědomci jsou smělí. Sama jejich prostota, která jim zprvu brání vzít v úvahu námitky, zbavuje je později pocitu trapnosti.

Sluch je druhou branou pravdy a hlavní branou lži.

Jedna polovice světa se vysmívá druhé, a všichni jsou hlupáci.

Každý má být veličenstvem ve svém jednání.

Je pracným zaměstnáním vládnout lidem, o to pracnějším, jsou-li to šílenci nebo hlupáci: vždyť dvojnásobného rozumu je zapotřebí na toho, kdo jej nemá.

Kdo chce žít o samotě, musí mít buď mnoho z Boha, anebo všechno ze zvířete.

Mudrc nechť si postačí sám. Byl si vším a nesa sám sebe, nesl s sebou vše.

Mlčenlivost je známkou sebeovládání. Srdce bez tajemství je jako odkrytá karta. Tam, kde je hloubka, jsou i hluboká tajemství, neboť se vyskytují veliké prostory a zálivy, do nichž se utápějí poklady.

Všechno příjemné vyřídit sám, všechno nepříjemné prostřednictvím druhých.

Zuřivost lidu bývá jako ta psí: ježto nezná příčinu své újmy, vrhá se na nástroj.

Puklá nádoba se nikdy nerozbije a svou trvanlivostí se až zprotiví. Zdá se, že štěstěna závidí nejvýznamnějším osobám, protože klade na roveň dlouhověkost a neužitečnost jedněch s významem a krátkověkostí druhých. Takže tu budou chybět všichni, na nichž záleží, a zůstane ten, který nepřináší žádný prospěch.

Všechno má ten, komu nic není po tom, na čem mu nezáleží.

Nikdy se nezdržovat s hlupáky. Je jím ten, kdo je nezná, a více ten, kdo je poznal, ale neodmítl. Jsou totiž nebezpeční v běžném styku, a v důvěrném škodliví. A třebaže na nějakou dobu je zadrží vlastní nedůvěra a cizí opatrnost, posléze svou hloupost provedou anebo vysloví, a pokud s ní otáleli, tedy jen proto, aby byla důkladnější.

Hloupí jsou všichni, kteří na to vypadají, a polovina těch, kteří na to nevypadají.

Aby byl člověk oblíben, musí použít jediného prostředku: odít se kůží nejtupějšího hovádka.

BÝT VE STŘEHU: proti hrubcům, hašteřivcům, domýšlivcům a veškerému druhu hlupáků. Lze jich potkat mnoho a moudrost spočívá v tom, minout je.