Jdi na obsah Jdi na menu
 


Horatius - citáty

29. 1. 2012

 

 

ODI PROFANUM VULGUS ET ARCEO

Zášť chovám k všedním davům, jich straním se.

 

*

 

GENS HUMANA RUIT PER VETITUM NEFAS

(Ódy 1,3,26)

Lidstvo se bezhlavě žene vpřed, na zákaz nedbá či hřích

 

*


Rod otců ztratil ctnosti svých praotců a my pak, mnohem zkaženější, zplodíme potomky ještě horší.

 

*

 

Nechci být ve vleku dění, chci podrobit svět svému přání.

 

*

 

Nikdy nebude svobodný pro mne, kdo ve strachu žije.

 

*

 

Ve snaze být stručný stávám se temným.

 

*

 

Když je dílo dlouhé, může se vloudit i spánek.

 

*

 

VERBAQUE PRÆVISAM REM NON INVITA SEQUENTUR

Kdo věci jasně zná, slova se mu sama dostaví.

(O umění básnickém)

 

*

 

Démokritos by se smál, kdyby teď byl na zemi.

(Horatius připomíná Démokrita proto, že byl znám jako „smějící se filosof“. Jeho zásadou bylo totiž smát se lidské hlouposti.)

 

*

 

S radostí přijmi svůj osud.

 

*

 

Spokojen se svým osudem, budeš žít šťastně.

 

*

 

Hudba je lékem na trápení duše.

 

*

 

EST MODUS IN REBUS,

SUNT CERTI DENIQUE FINES,

QUOS ULTRA CITRAQUE NEQUIT CONSISTERE RECTUM.

Ve všem je míra

a všemu jsou dány určité meze,

za nimiž nemůže zůstat už právo a před nimi též ne.

 

*

 

NIL ADMIRARE

Nad ničím nežasnout,

to je snad jediná věc, která může

blaženost získat, Numicie, i udržet stále.
 

*

 

NATURAM EXPELLES FURCA, TAMEN USQUE RECURRET

ET MALA PERRUMPET FURTIM FASTIDIA VICTRIX

Vyháněj přírodu vidlemi, ona se přece zas vrátí

a triumfálně prolomí tvé pošetilé pohrdání.

 

*

 

SAPERE AUDE, INCIPE.

VIVENDI RECTE QUI PROROGAT HORAM,

RUSTICUS EXPECTAT, DUM DEFLUANT AMNIS; AT ILLE

LABITUR ET LABETUR NI OMNE VOLUBILIS ÆVUM

Odvaž se být moudrým, začni.

Kdo odkládá být rozšafným, podobá se rolníkovi, jenž se chce přebrodit, až řeka odteče;

ale ta teče a poteče po všechny věky.

 

*

 

EXEGI MONUMENTUM ÆRE PERENNIUS

Vytvořil jsem pomník trvalejší kovu.

 

 

HORATIUS

v dílech jiných velikánů ducha

 

„Žertování s otroky se ti vymstí“ – tak zní jedno výstižné arabské přísloví a odmítnout nelze ani Horatiovo sume superbiam, quæsitam meritis (Kdo má zásluhy, má být nadřazen). Ctnost skromnosti je znamenitým vynálezem pro lumpy.

 

Díla jsou nesmrtelná a zejména v písemné podobě mohou přežít všechny časy. Po Alexandru Velikém žije jméno a vzpomínka; ale Platón a Aristotelés, Homér a Horatius jsou ještě tu, bezprostředně žijí a působí.

(Arthur Schopenhauer, Aforismy k životní moudrosti)

 

*

 

Zajisté, zajisté... I já cestuju rád někdy v třetí třídě – ač – musím se přiznat, že odi profanum vulgus...

(L. Klíma, Sus Triumphans)

 

*

 

Genialita a šílenství mají jednu stránku, kde vzájemně hraničí, dokonce vzájemně přecházejí. To se často pozorovalo a dokonce básnické zanícení bylo nazváno druhem šílenství: amabilis insania je nazývá Horatius.

 

Horatius, Lucretius, Ovidius a téměř všichni starověcí básníci o sobě mluvili s hrdostí, rovněž Dante, Shakespeare, Bacon z Verulamu a mnozí jiní. Že by mohl být někdo velkým duchem, aniž by si toho všiml, je absurdita, kterou si může namlouvat jen bezútěšná neschopnost, aby mohla za skromností skrýt pocit vlastní nicotnosti.

(Arthur Schopenhauer, Svět jako vůle a představa)

 

*

 

Horatius doporučoval nechat spisy „dozrát“ devět let v šuplíku, a až pak s nimi skromně vyjít ven – a jaký to byl duch!

(Misantrop, Rakovina na kůži Země)

 

*

 

Dnes jsem našel ve vysvětlivkách knihy Energické múzy doslovné znění onoho „návodu Horatiova“, jejž jsem použil v mém díle Rakovina na kůži Země. Dověděl jsem se tak konečně, že onen „návod Horatiův“ pochází z jeho Listu Pisonům aneb o umění básnickém, verš 387 nn. a v překladu Ot. Jirániho zní přesně takto:

 

Po devět roků ať v stolku zavřen je rukopis tvůj.

Cos nevydal dosud, je možno zničiti vždy;

hlas vypuštěný již návratu nezná.

 

Ano, avšak Já tento návod chápu také jako užitečnou radu pro toho – pro mne například –, kdo nepíše díla poplatná aktuální době, nýbrž díla platná v každé době a za každých časů, jakož i za každých (politických) poměrů. U nich by mělo být jedno, jestli je někdo objeví někde zasuté v šuplíku za devět let, nebo vykope z lidských ruin civilizace na kompaktním disku za devět set let. Platit budou pořád. A také co jsem nevydal dosud – a s největší pravděpodobností ani nikdy nevydám –, to bych maximálně jen trochu upravil, něco přidal, nikoli ubral, nikoli zničil. –

(Misantrop, Zápisník živého muže)

 

*

 

Je nutno vystříhat se všeho, abych tak řekl, laciného výrazu a volit jen slova odlehlá, aby platil známý výrok Horatiův:

 

Mám odpor k všedním davům, jich straním se.

(Petronius, Satirikon)

 

*

 

To, co stálo ære perennius, Imperium Romanum, nejvelkolepější organizační forma za obtížných podmínek, jaké dosud bylo dosaženo, s níž srovnáno je všechno předchozí, všechno potomní, tříšť, břídilství, diletantství, – oni svatí anarchisté si udělali „zbožnost“ z toho, aby zničili „svět“, to jest Imperium Romanum, až nezůstal kámen na kameni, – až je mohli opanovat Germáni a jiní neotesanci...

(F. Nietzsche, Antikrist)

 

*

 

VITAMQUE SUB DIO ET TREPIDIS AGAT IN REBUS

Ať žije pod širým nebem a v nebezpečí.

(Horatius: Ódy)

 

*

 

Nestačí se jen duševně otužovat, i svaly je potřeba tužit. Duch sám přílišný má úkol, stojí-li sám, nejsa podporován tělem. Navykej si na bolest a tuhá cvičení tělesná, aby ses stal necitelným, bolí-li tě něco.

(M. de Montaigne, Paní Dianě de Foix, hraběnce de Gurson)

 

 
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA