Jdi na obsah Jdi na menu
 


Imre Madách: Tragédie člověka - 1.

17. 11. 2011

https://misantropovaknihovna.estranky.cz/img/picture/440/tragedie-cloveka.jpg

(výpisky)

 

LUCIFER

Bez poznání život promarnit,

oddat se víře – to je pohodlné,

mnohem těžší – stát na vlastních nohách!

 

Všimni si orla, který krouží v oblacích,

všimni si krtka, který v zemi ryje,

oba mají jiný obzor.

Ne, říši duchů člověk neobsáhne,

pro člověka je člověk ideálem

a pro psa pes, když za druha ho přijme

a když ho uctí jako přítele.

Ale tak jako ty psem pyšně pohrdáš

a stojíš nad ním jako jeho osud,

sypaje naň kletbu nebo požehnání,

stejně tak pyšně hledíme my na vás

z nesmírné výšky velké říše duchů.

 

Už omrzelo mě druhé místo v řadě,

i jednotvárný pravidelný život

a nezřetelný sbor dětských hlásků v nebi,

co všecko chválí a nic nezatratí.

Už toužím po boji a nesouladu,

jenž nový svět a novou sílu zrodí,

kde sám duch najde uplatnění.

 

EVA

Mne čeká krásný úkol:

budu první matkou na světě!

 

LUCIFER (stranou)

Ta idea je, ženo, chvályhodná,

tím lidská bída bude znásobená!

 

LUCIFER

Jen to mi může vzdorovat, co vládne,

co duch je jako já. Či snad si myslíš

      že když bez hluku, skrytě pracuje –

že nemá sil? Ach, nevěř! V šeru sedí,

co světy hroutí a též nové tvoří,

neb zrak tvůj pohled naň by nesnesl.

Jen lidské dílo vypíná se

v hranicích bytí jepičího.

 

LUCIFER

Život je věčný vznik a věčný zánik.

 

LUCIFER

Jen bojem můžeš chvilku slasti vykoupit.

 

LUCIFER

Všecko, co žije, tentýž má život,

stoletý strom i jednodenní muška.

Procitne, roste, miluje se, hyne,

naplňujíc dílo, plníc své tužby.

Čas vlastně stojí: to my se měníme,

a jedno, zda století to je či den.

I tvoje tělo se jednou rozpadne,

v stých podobách však znovu ožiješ

a nic nemusíš začít odznova:

všecko, co pocítíš a zakusíš,

bude ti patřit milióny let.

 

LUCIFER

Zrcadlení světa klamné je:

jen můj paprsek je znakem naděje.

 

LUCIFER

Lidský dav je odsouzený, aby navždy tahal

jak tažné zvíře mlýnské žernovy

pořádků světa. Chceš ho osvobodit?

Nepřijme volnost, ač mu ji nabízíš

a nového si pána zítra najde.

Myslíš si snad, že by trpěl jařmo,

kdyby sám neměl zapotřebí pána

a cítil by se sebevědomějším?

 

ADAM

Tak proč ječí, jako kdyby trpěl

v otroctví svém?

 

LUCIFER

Ani neví proč.

Vždyť každý člověk touží po moci,

a tento pocit – ne ten o bratrství –

široké masy pod zástavy žene,

byť nechápou pojem svobody,

jen cosi jako tušení je vede

za vším novým, za každou novotou,

jež popřením je jsoucího;

v tom vidí masy ztělesnění snů

o lidském štěstí a blahobytu.

Lid hluboké je moře, paprsky slunce

jím neproniknou; bude stále temné,

jen vlna, kterou vyhodí na povrch,

zaskví se v slunci; možná jsi tou vlnou.

 

ADAM

Pryč s otroctvím! Já volnost dávám všem!

 

ADAM

Úzký a křehký je tvůj obzor, ženo.

 

EVA

Když padne klenot do bláta, tu sběř

posměšně jásá, jako by v té chvíli

zbavit se mohla jha vlastní špíny.

 

Této sběři, která dobře cítí,

že šlechetnější jsi než oni všichni,

že rozený jsi vladař, patří pouta.

Ti nepadnou ti k nohám, ti tě zničí.

 

ADAM

Jen já jsem jako nerozumný blázen

uvěřil, že lid potřebuje volnost.

 

LUCIFER (stranou)

Ach, jaký skvělý nápis na tvůj hrob

a na pomníky těch, co ještě přijdou.

 

ADAM

Nemá to smysl. Koneckonců, na co

měl by mít člověk nějaké vyšší tužby?

Nechť si jen žije, nechť si hledá rozkoš,

jí nechť si krátký život naplní

a nechť se potácí zpitý k tobě, Háde.

Za novým cílem veď mne, Lucifere,

s posměchem se budu dívat na bolesti

i ctnosti jiných, v rozkoši se topě.

A tobě, ženo, pravím:

pokud bys chtěla jako ctnostná matka

vychovat z mého syna občana,

posměchu bys došla před děvkami,

jež nalíčené sedí v bordelu

polibky zpité, vínem opojené.

Bav se též, odhoď všechny ctnosti.

 

LUCIFER

Buď proklet, světe marných snů a zdání,

zas pokazils krásu této chvíle!

 

EVA

Proklínám podlou duši tohoto lidu,

jenž kradmou rukou sáhl na štěstí.

Květ jeho v prachu pošlapaný leží.

A svoboda mu nedá tolik slastí,

kolik mně dala trpkostí a žalu.

 

EVA

Znakem štěstí nebývá vždy smích;

i do nejsladší chvíle přimíchá se

kapička žalu, nevýslovně trpká.

Snad tušíme, že šťastná chvíle zvadne,

jako vadne květ.

 

APOŠTOL PETR

Zahyneš, plémě zakrnělé,

zmizíš ze světa, jenž se očišťuje!

 

ADAM

Zemřeme už jen v malosti a bídě,

trápíce se až po hrob.

Cítím, že náš svět se opotřeboval

a nový stvořit je nad naše síly.

 

LUCIFER (pro sebe)

Trochu mě mrazí z této vidiny,

leč nepřu se snad věčně s člověkem?

Co neudělám já, on provede za mne,

podobné žerty jsem již viděl nejednou.

Když svatozář pozvolna se ztratí,

zůstane ještě krvelačný kříž.

 

LUCIFER

Bůh potěší se z tvé krásné ctnosti,

ale i čert – neb vede k zoufalosti!

 

LUCIFER

Vše, co žije, působí a koná,

zahyne časem, duch se vytratí,

a jen tělo jako zdechlina

nákazu bude šířit kolem sebe

po novém světě, který přijde ke slovu.

Tak tedy vidíš, co nám zůstane

po slavných předcích!

 

LUCIFER

Svaté učení

je právě vaší kletbou, moji milí,

jen co jste je totiž objevili,

hned křivíte, hned obracíte si je

ohánějíce se nejsvětější knihou

a výsledkem je šílenství či pouta.

Exaktní pojmy, to je vám věc krutá.

Jsem znaven, řečním víc než zapotřebí.

Radši se okolo sebe porozhlédni!

 

LUCIFER

Co stojíš tak zamlkle, co tě děsí?

Ta tragédie? Tak ji považuj

za komedii a hned pobavíš se.

 

ADAM

Jako by mi cosi našeptávalo,

že přetvořit svět já jsem povolán.

 

LUCIFER

Marná snaha. Jednotlivec nikdy

se neprosadí proti své době:

doba je řeka a v jejím proudu člověk

plave jak může, jinak utopí se.

Ti, které chválí dějiny jako velké,

století svému dobře rozuměli,

však nezmohli se na ideu novou.

Ne proto svítá, ježto kohout zpívá,

on zpívá proto, že právě svítá.

 

LUCIFER

Jen na to, prosím, nikdy nezapomínej,

že taková láska, jež dva lidi baví,

pro třetího je plná nechutností.

 

LUCIFER

Při první lásce jsi se zklamala

a při druhé už klamala jsi sama.

A potom tě i třetí omrzel

a s prázdným srdcem čekáš na dalšího.

 

JEŽIBABY (s řehotem)

Sladká setba, trpké plody,

z holoubka se hádě rodí.

 

LUCIFER

Světe, div se: člověk plný ohně

po lásce dychtí, i když přitom žne

jen utrpení.

 

ADAM

Chtěl jsem vést boj za svaté ideály,

však zjistil jsem, že svět je mrzce chápe!

Ctnost mi byla zkázou.

Nic mě už víc nenadchne, nic,

svět ať si běží, jak mu libo,

nechci už hýbat koly dějin,

když se svět zhroutí, budu lhostejný.

 

RUDOLF

Nechej svět světem, dobře mu je tak,

spíš pokazíš ho než napravíš.

 

ADAM

Věda a duch jsou pochybného rodu?

Je snad mlhavého původu ta jiskra,

jež z výšin nebe na čelo mi slétla?

Je ještě něco ušlechtilejšího?

Vždyť to, co vy za šlechtu pokládáte,

je bezduchá a zpráchnivělá loutka,

šlechtictví moje je však věčně mladé.

 

LUCIFER

Pro rodiče je každé dítě mesiášem,

zářivou hvězdou na rodinném nebi.

Až později se stane z děcka mamlas.

 

ADAM (v zamyšlení)

Ach, rozevři, rozevři, nekonečné nebe,

tu svou svatou knihu záhadnou,

když nahlédl jsem už do zákonů tvých

a zapomínám na věk a všecko vůkol.

Tys věčné, to jiné pomine,

ty povznášíš, to jiné ponižuje.

 

ADAM

Proč jsem ze sna procitl? Snad proto,

abych lépe pochopil náš věk,

jenž za smavou tváří hříchů, zlozvyků

jen samé lživé ctnosti ukrývá?

 

ADAM

Filosofie – to je poesie

toho, co ještě vůbec neznáme,

a je to jedna z nejkrotčích nauk,

neboť se tiše sama v sobě baví

ve svém světě, plném přízraků.

 

ADAM

Hloupost se nám staví do cesty

a brání moc, již kdosi ustanovil,

chrání ji věrně s úctou posvátnou.

 

ADAM

I v umění je mistrovství vždy v tom,

že je v něm skryté nepostřehnutelné.

 

ADAM

Neboj se, že tvůj ideál

převýší snad velkou přírodu.

Dej pokoj vzorům, nechej být pravidla.

Kdo má dost síly a v kom přebývá duch,

ten bude řečnit, tesat, bude zpívat

a srdcervoucně plakat, když je smutný

a smát se ze sna, když je blažený

a dojde k cíli, třebaže novou cestou.

A z jeho díla potom vyvodí

pravidla nová – novou abstrakci,

jež nedá tupcům křídla, ale pouta.

 

pokračování >>>