Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mudrosloví národu slovanského - 2.

 

Byl jeden mnich, měl mnoho knih, a nic nevěděl z nich.

 

Co je hanba a hřích, i to vešlo ve zvyk.

 

Voda kudy jednou tekla, poteče opět.

 

Vlčí nátura do lesa se táhne.

 

Krm vlka jak chceš, on vždy k lesu hledí.

 

Přátelství a láska velikého počtu nemilují.

 

Blízko žije přátelství od nepřátelství.

 

Přátelé rádi pomáhají – ale z kapsy.

 

Přítel je dobrá věc; ale běda, kdo jich mnoho potřebuje.

 

K lásce nepřinutíš ani prosbou ani hrozbou.

 

Strach snadno na mne pustíš, ale milovati nepřinutíš.

 

Milost z lidí blázny činí.

 

Každému jeho vlastní dílo nejlepší.

 

Na výhru nehleď; dbej jenom, abys neprohrál, a vyhraješ.

 

Lichá v lidech povaha, nevěřiž každému.

 

Ne každému věře zavírej pevně dveře.

 

Tichá voda bývá hluboká.

 

Kde tě nesvrbí, nedrbej, aby ses nerozcuchal.

 

Spravuj se sám, nech lidi na pokoji.

 

Sedím u peci, hřeji pleci a nemíchám se v cizí věci.

 

Kdo se chce kulhavému smát, musí sám rovně stát.1

 

Správní lidé nepadají se stromů jako plané hrušky.

 

Správní lidé nerostou všude jako hřiby.

 

Svět, koho těší, klame.

 

Kdykoliv v světě se ukáži, po každé něčím se nakazím.

 

Člověk člověku bůh i ďábel.

 

Člověk všady má své vady.

 

Bez rozumné svobody nemá život lahody.

 

Bez vrozené svobody jako ryba bez vody.

 

Svobodná mysl jediná člověku rozkoš.

 

Svoboda nade všecko (nad zlato).

 

Kdo žije svobodně, spává lahodně.

 

Svoboda pěkná věc, není na ni v světě klec.

 

Těžko i ve zlaté kleci slavíku; zdravěji mu po zeleném lesíku.

 

Nesvoboda učí svobodě.

 

Přílišná zvůle, hotová poroba.

 

Co se ti na jiných nelíbí, na sobě netrp.

 

Každý se rodí, ale ne každý mezi lidi se hodí.

 

Neběž jako divý, ostýchej se lidí.

 

Mířil na orla, a trefil vola.

 

Žij bez hluku, a přilož k psaní ruku.

 

Hubě nikdy nevěř.2

 

Plíce krm větrem, žaludek zemí, kůži vodou, srdce ohněm – a dobře bude.

(Miluj čerstvé povětří; živ se tím, co tvá země dává, zvláště rostlinami; myj se často, a buď veselé mysli.)

 

Je-li jasno, záhy vstávej; pakli mračno, déle spávej.

 

Dobré vyspání stojí za snídání.

Polák zas o něco hruběji praví:

Spokojne wyfejdanie stoji za śniadanie.3

 

Nech piva, pij vodu; nečiň kapse (hlavě) škodu.

 

Blahoslavená voda rozum nekalí.

 

S lidmi i smrt milá.

 

Žít – sebe mučit; a přece nechce se umřít.

 

Lépe poctivě umřít, než potupně naživu být.

 

Lepší smrt než hanebný život.

 

Kde studánka, voda je chutnější.

V novém obydlí veselost sídlí.

(Platí i obecněji ve smyslu lepších počátků všeho.)

 

Jedna ovečka, a sedm pastuchů.

(Úsměšek nad republikánskou správou.)

 

Pohrůžek tvých se nebojím, o lásku nestojím.

 

Chraň se koňského (oslího) zadku, panského (ženského) předku, a kněze zpředu i zezadu (ze všech stran).

 

Kněz nikdy nemá dost; jednou rukou žehná a druhou bere.

 

Kdyby čerti v pekle nebyli, dávno by kněží hladem zemřeli.

 

Kněžské nachování4, židovská duše: to obé do pekla kluše.

 

Kolik krajů, tolik i nemravů.

 

Za hlas boží to mají, v čem se všichni srovnávají.

 

Novoty – křivoty.

 

Vrch práva, vrch křivdy.5

 

Práva a řízení zemská – žravá hryzení zemská – dravá šizení zemská.

(Komenský, Labyrint světa a ráj srdce 19,6)

 

Kde mnoho zákonů, tu i křivd mnoho.

 

Co malým ptáčkem do knih vletí, to největším volem nevytáhneš.

 

Moje a tvoje – celý svět mate to dvoje!

 

Hleď si svého, a nech co je mého.

 

Pro hubu na hubu.

 

Bůh lid ztrestal, advokáty seslal.

 

Řečník, hudec, kurva – ti tři kdo nejvíc dá.

 

Častí úředníci, častí6 škůdníci.

 

Kdo sto nevinných zabil, za vítěze se vyhlašuje, a kdo jednoho třeba lotra ubil, jako vrah se odsuzuje.

 

Braň sa chlap, alebo skap.

(Slovenské, znamenající „Braň se, nebo chcípni.“)

 

Vojna se vede mnohými rukami, ale ne mnohými hlavami.

 

Koho lebka svrbí, tomu se chce na vojnu.

 

Pronajal jsi se, prodal jsi se.

 

Kdo táhne, toho pohánějí.

(Kdo se dal zapřáhnout, totiž v službu.)

 

Služ jako sluha, anebo uteč jako srna.

 

Nejsem tvůj náchlebník7, proto mi nerozkazuj.

 

Sňatek se přiblíží, nazad se ti ruce svíží.

 

Živ jsa ne-otec, umřeš ne-člověk.

(Stará a hloupá smyšlenka o tom, že nepřivede-li člověk na svět potomka, není pak tento člověk vlastně správným a celým člověkem, nebo člověkem vůbec, zní sice jako pověrečná hrozba, nicméně pro antihumanistu může být přitažlivá – nebýt člověkem.)

 

Babích klepů ani na svini neobjedeš.

 

Do čeho to pán bůh duši vstrčil!

 

Připrděno mu v koupeli.

(Je přihlouplý.)

 

Kde ten člověk líhá, že ho neukradnou?

(O hloupém, který se chytrým dělá. Hodí se na každého člověka.)

 

Hodí se k tomu jako vůl do kočáru.

 

Janku, zavři hubu; lítají letos kravince po světě.

 

Hle, pec se svalila, a trouba tu ostala.

(Zevlujícímu se říká. Hodilo by se též na lidstvo v trosky svět přivodivší, leč samo v nich nezahynuvší.)

 

Čumidlo bylo na čumendě.

 

Fučí mu v kotrbě.

(Má prázdno v hlavě. A pak se mu říká Fučík.)

 

Nabzdí třeštidlo farum fifidlo.8

 

Kde hostí hromada, nechutná rozprava.

 

Dobré pole neprodávej, vole!

(V příslovích tohoto druhu v nejpěknějším světle se nám ukazuje pokojný, pracovitý, trpělivý život Slovanů a jejich láska k rolnictví.9 Má-li který národ pravdivější a hojnější přísloví o tomto předůležitém předmětu, nechť se s nimi vytasí, ač my o tom velice pochybujeme. Orba a hlavně orba to je, jíž národ slovanský v nepříznivých okolnostech nejen své bytí si zachoval, a orba to bude – ne pak šmejdy10 židovské a kramářství – která bytí jeho věčným učiní, jsouc nejpevnějším základem jeho zdraví, štěstí a spokojenosti.)

 

Ne z mračen, ale z mrvy přichází požehnání.

(Možno také chápat v protináboženském smyslu: Ne z nebes, nýbrž z darů země přichází požehnání. Španělé říkají: Hnůj není žádný svatý, ale divy činí.)

 

Kdo nechová myši, špatnou má živnost.

 

Raděj sám do noci, než při cizí pomoci.

 

Lépe dobře spořiti, nežli mnoho robiti.

 

Hloupý všecko skoupí.

 

Jaro krásné, všem tvorům spasné.

 

Polský most, německý post (půst), vlašská (italská) nábožnost, vše to ničemnost.

(Posud stěžují si pocestní na špatné cesty a mosty v Polsku, což teprv za dávných časů! O polských mostech není špatné i toto přísloví: „Jaký že je polský most?“ Na most čtyřmi, a s mostu po hlavě.)

 

Polská, židovská a psí víra (vše jedno).

 

Žid klame, i když se modlí.

(Nejenom žid, a zvláště když se modlí.)

 

Se křtěným židem jen zas do vody.

(Nejen se křtěným židem.)

 

A kdyby byl z nebe žid, nemáš ty mu věřit.

(Nejen žid, a hlavně z nebe.)

 

Mouchu, psa a žida když desetkrát odženeš, zase přijde.

(Seznam by byl ovšem ještě mnohem delší.)

 

Tatarský masopust bez konce.

(Rusové, u nichž je v roce více dnů postních než masožroutských, s ošklivostí hledí na Tatary, samým skoro masem se živící; pročež i toto o Tatarech u nich je přísloví:)

Kobyla, valach a hřebec – vše to masa hrnec.

 

Sužuje lidi jako Morous.

(Morous11 znamená totéž co Upír. Nám Čechům jméno Upír není známo, ale v povídkách národních toho druhu obyčejně Morous se vyskytuje ve stejné úloze jako Upír.)

 

Nedívej se do dálky, a hleď za Učkurem.

(Ukrajinské přísloví. Pobídnutí k opatrnosti. Učkur je pes mající v sobě duši ďábla či zlého člověka; též tolik co zlý člověk.)

 

Když prší a slunce svítí, čarodějnice máslo vrtí.12

(Polské a haličské přísloví.)

 

Sova na střeše kvílí, umříti komus po chvíli.

(Polské přísloví. Z ptactva je Slovanům kukačka znakem bolesti a žalu, sokol věrnosti a sova nebo sýc žalosti a smrti.)

 

Dokud had hada nepozře, drak se nenarodí.

(Srbské přísloví. V pověrečném tom přísloví je, tuším, i ten smysl ukryt, že ne mezi dobrými, ale mezi zlými a hubícími se vzájemně povstávají tyranové.)13

 

Kdo přečte celou bibli, zblázní se.

Kdo šňupe a kouří, ducha svatého ze sebe bouří.

(Přísloví ruských starověrců, rozkolníků14 a jiných sektářů.)

 

Kde ocas tvořidlo, tam hlava močidlo.

(Ruské přísloví. Zdá se, že tu jde o tentýž význam jako ve výrocích: „Jsou dva typy živých bytostí: buďto geniální, nebo genitální.“ (Misantrop: Sentence) Resp.: „V životě můžete být buď genitální, anebo geniální.“ (Misantrop: Vanaprastha)

 

Hlava veliká, a mozku málo.

(Ruské přísloví. Platí snad o všech lidech, ale lépe by bylo ještě doplnit a upřesnit: Hlava veliká, mozek taky veliký, ale rozumu málo.)

 

Dechu málo, a dudy veliké.

(Ruské přísloví. Smysl je asi tento: Málo možností (sil), ale plány veliké. Zaměníme-li „dech“ za „ducha“ smysl se opět mění na: Ducha málo, ale halasnost veliká. Možno též pozměnit na: Ducha málo, a dudy (kozy, prsa) veliké – a máme z toho pěkné přísloví o ženách.)

 

Slavný muž! Narodil se, oženil se, a pak umřel.

(Haličské přísloví. Ironická průpověď o obyčejném, ničím zvláštním nevynikajícím člověku.)

 

Slepý slepého vodí, a oba zbla nevidí.

(Ruské přísloví. Hodící se na lidstvo.)

 

Dva kmáni a čtyři hejtmani.

(Dnes bychom řekli: Dva dělníci pracují na čtyři úředníky.)

 

Dalo se hovno v tanec, a ještě si boky podepřelo.

(Když ničema hraje si na vtipného, obratného, bohatého atd. České přísloví.)

 

Prorokovali proroci, že bude tma v noci, a po dešti bláto.

Sibylla – chybila.

Na dvojí baba hádala: buď umře, anebo zůstane živa.

(O „zázračných“ věštbách.)

 

Hezky se to, pane páter, káže, ale těžce trpí.

 

Bitý nebitého nese.

(České a hornolužické přísloví. Říká se nyní obyčejně, když necepovaný chlap15 sedě na koni krutě s ním zachází. Lužičtí Srbové ale, jak se zdá, v původnějším smyslu přísloví toho užívají v tom případě, když ten, komu se škoda stala, jiného podporovat musí, jenž zdráv z nehody unikl.)

 

Dobrý – nevinný jako kuře.

 

Vítej, pravdo!

(Říká se, když někdo znenadání a nechtě něco pravdivého vysloví.)

 

Aha! Už vychází pravda z kouta!

(Přiznává se.)

 

Tučné svini řiť mažeš.

(Boháčům či lakomci dary dávaje, a velkopodnikům poplatky a státu daně odváděje.)

 

Není hoden, že ho země nosí.

Schne pod ním země.

Ani krůpěje poctivé krve v něm není.

(Hodí se na celé lidstvo.)

 

Znám tě, kopřivo, že pálíš!

(Znám tě, člověče, a vím, co dovedeš!)

 

(Člověk) bude dobrý, až pes na lísku16 vleze.

 

Jednoho čerta vyhnat a deset jiných vehnat.

(Parodie na pokrok.)

 

Stejně jako kdybys do bláta hodil.

(Dáš-li co člověku.)

 

Na oko svatý – dobrý – stěna nabílená jen.

 

Je svatý, jenomže mu nohy z pekla koukají.

 

Kdo tě nezná, koupil by tě (a kdo tě zná, ani zadarmo by tě nevzal.)

 

Slezli se co psi (a nedávno jeden o druhém nic dobrého nepověděl).

 

Lže, jako kdyby ořechy louskal.

Lže, až se mu z huby kouří.

Lže, až tma.

Lže, až se za ním práší.

Lže, až se stěny rozestupují.

(Polsky: až stěny schnou.)

Lže, jako když tiskne.

 

Tak zhruba teše (tesá), až se přirozený člověk před ním děsit musí.

 

Jak mžikne, lež fikne.17

Zalže, ani se neolíže.

Nelže, pokud hubu neotevře.

Vylže se i čertům z pekla.

Mluví pravdu vždycky na štědrý den.

(Pokud právě tehdy nelže z celého roku nejvíc.)

 

Kdyby řeč jeho byla mostem, nechtěl bych já po něm chodit.

 

I kdyby se rozpřísahal (potrhal samými přísahami), já mu nevěřím.

 

Má milá lenosti, nedej se mně přemoci.

 

Člověka si jako psa váží.

(Tj. opovrhuje jím.)

 

Pyšní se, že má nový pytel na maso.

(Nový totiž oděv. Žádná jiná satira nemohla by se tohoto druhu pýchy hůře dotknout, jak toto prosté pořekadlo.)

 

Rád ho poslouchám – když mlčí.

 

Milý je mi jako hřebík v oku a kopí v boku.

 

Raději bych na čerty než na ně hleděl.

 

Radši ho vidím, když je dále ode mne.

 

Rci (jářku, pravím), ať mi na oči nechodí – a kde jsem já, tu ať on nebývá.

 

Je mi milý jako červivý pes.

 

Mám toho (ho) až po krk.

 

Dlouhý to ocas za sebou vleče.

(Není to zapomenuto; neboť až přijde vhodná doba, bude mu to oplaceno.)

 

Je to své hlavy člověk.

Je to tvrdé šíje člověk. – Totě suk. Neupřahaný. Tvrdočel. Ocelivé čelo.

Pravý křemen – zakřesal by naň.

Co slon nepohne se.

 

Hrozné trapidlo. Ten člověk je jako zimnice. Ty zimnice!

(Neodbytný.)

 

Čela ani studu nemá. – Má dar nestydatosti.

Protřelého čela člověk.

(Nestydatý, drzý, všetečný.)

 

Člověk bez čela. Nevěstčí čelo.

Nezná hanby jako pes.

Smrdí psinou.

Má mravy jako hladový pes.

Mnohé prahy ten už překročil.

(Nezná hanbu.)

 

Oči někomu vyjídat.

(Nestydatě hledět do očí.)18

 

Jen se co pes otřese. Všecko ze sebe střese jako pes.

(O člověku nestydatém, otrlém.)

 

O lásku jeho nestojím, hněvu se nebojím.

 

Nemohu-li víc, aspoň budu škaredě hledět.

(Krédo škarohlídovo.)

 

Zaschla v něm duše.

(Zestárl.)

 

Snem smrti usnouti.

(Zemřít.)

 

Nebude svět s divokými husami hlídati.19

(Zemře a neuvidí už nikdy divoké husy. Neobyčejně krásně poeticky řečeno!)20

 

Živlům děkovat za služby.

(Asi totéž co: Odporoučet se na věčnost.)

 

Už ho hlava nezabolí.

Už ho hlava ani zuby nebolí.

(Zemřel.)

 

Když se domílá, nejvíc rumpluje.21

(Přísloví z mlynářské praxe může se vztahovat i na lomozně dokonávající civilizaci.)

 

Spáti slavičím snem.

(Lehký, krátký sen.)

 

Hrnce voziti.

(Ve spaní chrápat.)

 

Slovo jak oříšek.

(Řekne-li kdo co určitě a příjemně. Hornolužické.)

 

Smrdí mu z huby i ze srdce.

(Skvěle by doplňovalo Sentence o lidském smradu.)

 

Nenadávej, odvedou ti hubu do šatlavy.

 

Ani ptáček tudy proletět nemůže, aby mu pírko nevyškubli.

(Přeneseně o pomlouvačích, ale ještě více to platí v doslovném smyslu.)

 

Ono je všelijak, můj vlku!

(Časy už nejsou, co byly. Hornolužické.)

 

Za krále Mitrocha22, když byla lidí trocha.

(Ukrajinské.)

 

Pes psu blechy vybírá.

(Když si dva stejní lidé pochlebují.)

 

Koho se neštěstí chopilo, ten i nos utíraje palec si vymkne.

<<< zpět

 

 

Související odkaz:

Sjednocené poznámky ke studiu o předkřesťanském Slovanstvu

 

POZNÁMKY:

1Kdo se chce kulhavému smát, musí sám rovně stát. – Latinsky: QUI CLAUDUM SUBSANARE VULT, RECTUS INCEDAT OPORTET. – Francouzsky: Qui veut guerir boiteux, il faut qu'il marche droit.

2Hubě nikdy nevěř. – Srov. s latinským OS EST IMPOSTOR (Ústa jsou klamná). – Pozn. Čelakovský + Mis.

3Spokojne wyfejdanie stoji za śniadanie – (pol.) Dobré vysrání je lepší než snídání. – Pozn. Mis.

4nachování – jmění, úspory. – Pozn. Mis.

5Vrch práva, vrch křivdy – Srov.: SUMMUM IUS, SUMMA INIURIA (Cicero, O povinnostech 1,10,33) – Nejvyšší právo, nejvyšší bezpráví – Cicero uvádí tato slova jako doklad toho, že křivdy jsou často způsobovány zchytralým výkladem zákonů. Podobně i u Terentia: IUS SUMMUM SAEPE SUMMA MALITIA EST. Srov.: Holé právo, holé bezpráví (Komenský); Když umlčet chceš přírodu, stroj zákonů dej do chodu (Nietzsche, Radostná věda); Čím více se vydává zákonů, tím více je zlodějů a lupičů (Lao-c’). – Pozn. Mis.

6častí – hojní, početní. – Pozn. Mis.

7náchlebník – doslova: ten, kdo jídá cizí chléb; tedy ten, kdo se prací u někoho živí, zaměstnanec. Odtud není již daleko k pochlebníkovi. – Pozn. Mis.

8Nabzdí třeštidlo fárum fifidlo. – Přísloví o nesmyslné ztřeštěnosti, založené spíše na zvukomalebnosti než na doslovné významotvornosti. Bzdít = prdět; fárum (příp. fimfárum) = něco neurčitého a nesmyslného, o čem nikdo ani sám neví, co to je; třeštidlo resp. fifidlo = fintidlo, vrtošivá, lehkomyslná žena, fiflena, větroplach, ztřeštěnec, blázen. – Pozn. Mis.

9rolnictví – o stavu nynějších věcí (o jejich úpadku) nejlépe vypovídá skutečnost, že počítačová kontrola pravopisu označila slovo „rolnictví“ jako chybu! – Pozn. Mis.

10šmejdy – 1. zboží chatrné jakosti; 2. podvodná jednání, nepoctivý obchod. – Pozn. Mis.

11Morous – ze slovního základu „mor“, „mořit“; je to duše obcházející v noci a mořící lidi, můra, upír. Srov.: „Divoženky mdlým šestinedělkám berou děti a podkládají své — morousy a divousy.“ Druhý význam slova „morous“ má latinský základ (doplňující se podivuhodně s předchozím, slovanským) znamenající člověka nevrlého, mrzutého, nevlídného, až misantropického (viz HOMO MOROSUS). – Pozn. Mis.

12Když prší a slunce svítí, čarodějnice máslo vrtí – Srov. Misantrop, Divoká svoboda 7.7.45: Najednou, zčistajasna, přišla krátká, leč vydatná přeháňka, skutečně z dokonale čistého a jasného nebe. Ať jsem se rozhlížel kolem po obloze jak jsem chtěl, ač omezen úzkou výsečí mezi lesním stromovím, nemohl jsem najít žádný tomu nenadálému dešti odpovídající mrak. Tak tomu bývá povětšinou jen ve špatných filmech, že sluníčko svítí vysoko na čistém modrém nebi, ale na zemi přitom leje jako z konve; nicméně i to se občas v přírodě, jež si tak ráda protiřečí, stává. Zřídka, avšak stává se to. – Srov. též: Misantrop, Reinlebensborn 24.4.41: K večeru se spustil mírný deštík. Nastal přesně ten meteorologický jev, kdy sice prší, ale obloha je jasná. – Pozn. Mis.

13Dokud had hada nepozře, drak se nenarodí – Vztahuje se pravděpodobně ke starodávnému symbolu hada nebo draka požírajícího vlastní ocas (řecky ουροβόρος). Tento symbol představuje nekonečný koloběh všech věcí. Přísloví se tedy může vyložit i ve smyslu: „Dokud se přírodní koloběh nezastaví, nemusíme se ničeho zlého bát.“ – Srov. Starověké báje a pověsti, O nejkrásnějším z bohů: „Apollónův syn Asklépios nosil řasnaté roucho až k zemi a opíral se o hůl. Okolo té hole se vinul had jako obraz života, jenž se stále obnovuje.“ – Naproti tomu hadího rodu byli mnozí tyranové (např. bájný zakladatel Athén Kekrops, a po něm i Erichthonios, který se rovněž narodil v podobě hadí); hadí přirozenost má rovněž ztělesněná Závist, která se dokonce i jinými hady živí. – Je to hodně dvojsmyslné přísloví! – Pozn. Mis.

 

14Starověrci, rozkolníci – radikální ruské kacířské hnutí, které se odštěpilo od pravoslavné církve a odmítá nadále ji i stát. Dostojevský zřejmě podle nich pojmenoval svého vraha Raskolnikova v románu Zločin a trest. – Pozn. Mis.

15Necepovaný chlap – muž hrubé povahy. Slovo „necepovaný“ má původ v mlácení klasů cepy, čímž se z čehosi hrubého, nehotového získává něco lepšího a ušlechtilejšího (z klasů zrno). Slovo „chlap“ označuje původně nevolníka, poddaného, tedy člověka nízkého (v ruském prostředí je to mužik). „Necepovaný chlap“ je tedy hrubý, nevychovaný, nekultivovaný sprosťák, který by měl být sám bit, namísto toho, aby on bil ušlechtilé zvíře (v tomto případě koně). – Pozn. Mis.

16líska – 1. oříškový keř; 2. deska z proutí nebo latí na přenášení masa. Oba z těchto dvou významů lze stejně dobře použít na výše zmíněné úsloví. – Pozn. Mis.

17fiknout – (lidově) říznout. Srov.: Jen to fikne = snadno a rychle. – Pozn. Mis.

18Srov.: L. Klíma: Hledění do očí. – Pozn. Mis.

19hlídati – hledívat, vídat. – Pozn. Mis.

20Srov. verše vietnamského básníka Ndien Khak Hiena: V našem budoucím životě / už nebudeme lidskými bytostmi, / jen divokými husami letícími po obloze, / nad sněhem oslepujícími stráněmi, / nad moři a řekami, / nad skalisky a mraky. / Z dálky se budeme dívat / na červený prach světa, / jako kdybychom nikdy nepadli. – Pozn. Mis.

21rumplovat – hřmotně tlouct, narážet na něco; hřmotně lomcovat, trhat něčím. – Pozn. Mis.

22král Mitroch – smyšlené jméno neexistujícího cara, jméno posměšného zabarvení. Stejný význam má např. i náš český král Holc. Obě úsloví: „Za krále Mitrocha“ resp. „za krále Holce (když byla za groš ovce)“ vyjadřují dřevní dobu (z německého das Holz – dřevo), zaostalé časy, kdy bylo lidí ještě málo. A kéž by se ty časy vrátily! – Pozn. Mis.

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA