Misantropova knihovna

(výpisky)
 

„Bohoslovci jsou příliš úzkoprsí a dogmatičtí, aby se s nimi člověk shodl.“

„Jste blázen, pane, nebo jste jen hlupák?“

„Ani jedno, ani druhé, vyznám se zrovna tak dobře ve společenských pravidlech jako vy, a zapřisáhl jsem se, že se jim nepodvolím, když ode mne žádají, abych mlčky přihlížel k útisku. Společenské zákony jsou tu, pane, jen proto, aby se vedlo na světě dobře zbabělcům a lhářům. A aby mě snad moje lidská slabost neučinila také takovým, nepropůjčím se nikdy k tomu, abych byl svědkem násilí a nebránil mu, nebo abych poslouchal nepravdu a nestavěl ji na pranýř. Kdyby smýšlelo více lidí tak jako já, nebyl byste se mohl nikdy nadíti, že se budu jen tak na to dívati, jak se hrubě chováte k své dceři.“

Proč jen mě lidé týrají, když chtějí, abych se k nim choval bůhvíjak roztomile?

Je to zkrátka hotový mužský tyran a ony jsou zrovna takové, jako všechny nesamostatné ženy; mají rády tyrany.

Čirá ukrutnost – nedostatek šetrnosti k bližnímu – vrozený sklon ubližovat jiným. Ona má takovou pánovitou povahu. Není horší vady, než tahle pánovitá povaha.

Tenhle rodinný cit je z polovice vědomí vlastnictví a z druhé polovice vědomí převahy.

Nemohu mařit svůj život neustálým vyděláváním peněz. Tahle sháňka po penězích a společnostech mi bere mou starou dobrou samostatnost – to se mi nechce líbit.

Ten svět vypadá někdy tak utěšeně, že by člověk ani neřekl, jak je ničemný. Kdybych žádal na malíři, aby se obdivoval nějaké lhavé, zrádné, kruté ženě, a upíral mu potom všechnu obraznost, kdybych nechtěl pro její modré oči, hedvábný vlas a krásnou postavu zapomenout na zkaženost jejího srdce, nadal by mi cynických sensualistů a bůhví čeho ještě. Oč lépe si vede sám, když tak honosně vychvaluje půvab přírody. Nu, a je těch několik ubohých guinejí nějakým bohatstvím pro člověka, který touží po tom, aby měl čas a pokoj od zlých lidí a zlých myšlenek? Ne. Učím hloupé ženské krákat, aby šly lépe na odbyt na vdavkovém trhu.

Myslím, že budu mít klidnější život, zůstanu-li starým mládencem.

Muž, který nalézá sám v sobě úplné uspokojení, nepotřebuje ženy. Je-li vám vaše štěstí milé, hledejte si někoho, kdo vás potřebuje, kdo si vás žádá a kdo má před samotou takovou hrůzu, že vás bude vždycky potřebovat. Vyjádřil jsem se dost jasně?

Vidím lidi a věci příliš jasně, abych mohla milovat.