Robert Louis Stevenson: Markheim
(výpisky)
Život je tak krátký a nejistý... Měli bychom se držet, křečovitě držet toho mála, co si můžeme urvat, jako člověk nad skalním srázem.
*
Život vleče za sebou každého jako člověka, kterého přepadli zločinní dobrodruzi a hodili mu plášť přes hlavu.
*
„Člověk žije, aby mi sloužil, aby pod rouškou zbožnosti šířil škarohlídství, aby zaséval koukol mezi pšenici tak jako vy tím, že slabošsky hovíte svým choutkám. A jak se začne už chýlit k vysvobození, může prokázat jen jedinou službu – kát se, umírat s úsměvem, a tak posilovat důvěru a naději mých bojácnějších dosud živých stoupenců. Nejsem moc tvrdý velitel. Zkuste to se mnou. Přijměte mou pomoc. Užívejte si života, jak jste ho užíval dosud, užívejte ho ještě plněji, dopřávejte si všeho, co hrdlo ráčí, a až se začne snášet noc a opona spouštět, zaručuji vám, pro větší klid vaší duše, že vám pak bude ještě snazší urovnat rozpor s vaším svědomím a pokorně se smířit s Bohem. Právě jsem přišel od takového smrtelného lože – pokoj byl plný upřímných truchlících, kteří naslouchali posledním slovům umírajícího. A když jsem se zadíval do jeho tváře, kdysi jako křemen tvrdé vůči milosrdenství, zračil se v ní úsměv naděje.“
„Pro mne vražda nespadá do žádné zvláštní kategorie. Všechny hříchy jsou vražda, tak jako celý život je boj. Pohlížím na lidstvo jako na vyhladovělé námořníky unášené vlnami na prámu, kteří se rvou s hladomorem o každou kůrku a nakonec požírají jeden druhého. Sleduji hříchy i pak, když jsou už spáchány, a vždy se nakonec přesvědčím, že mají za následek smrt – v mých očích hezká dívka, která s tak neodolatelným půvabem zkříží matčiny plány, třeba když jde o nějaký ples, má ruce neméně očividně potřísněné lidskou krví než takový vrah jako vy. Řekl jsem, že sleduji hříchy? Já ovšem sleduji také ctnosti – neliší se od hříchů, ani co by za nehet vlezlo – obojí jsou kosy, jimiž sklízí žeň anděl smrti. Zlo, které je smyslem mého života, nezáleží ve skutcích, ale v lidské povaze. Špatný člověk je mi drahý, nikoli špatný skutek, a kdybyste mohl jeho plody vysledovat dost daleko v prudkém spádu řítících se věků, přesvědčil byste se možná, že jsou třeba požehnanější než plody nejvzácnějších ctností.“
*
„Do jisté míry jsem se zapsal zlu. Ale tak je to s každým: i světci už jen tím, že žijí, přestávají být vyběraví a přizpůsobují se mravům svého okolí.“
