Jdi na obsah Jdi na menu
 


Divoká jablka

17. 10. 2012

Divoká jablka

Historie jabloní

 

         Je zajímavé, jak úzce je historie jabloní provázána s historií lidskou. Geologové tvrdí, že čeleď Rosaceæ, do níž patří jabloň, přišla na svět jen krátce předtím, než se na něm objevil člověk.

         Jablka patrně tvořila součást stravy neznámého primitivního národa, jehož pozůstatky byly nedávno objeveny na dnech švýcarských jezer[1] a o němž se předpokládá, že žil dávno před vznikem Říma a byl tak starý, že ještě nepoužíval žádné kovové nástroje. V jeho zásobárnách se našlo jedno celistvé zčernalé a scvrklé lesní jablko.

         Tacitus píše, že staří Germáni tišili svůj hlad kromě jiného planými jablky (agrestia poma).

         Niebuhr konstatuje, že „výrazy pro dům, pole, pluh, orbu, víno, mléko, ovce, jablka a další věci spojené se zemědělstvím a jemnějším způsobem života se v latině a řečtině shodují, ale latinská slova pro věci vztahující se k válce nebo honbě jsou od těch řeckých naprosto odlišná“.[2] Jabloň se tedy dá považovat za symbol míru stejně jako olivovník.

         Jablko bylo v minulosti natolik důležité a široce rozšířené, že kořen jeho názvu označuje v mnoha jazycích ovoce všeobecně. Μλον,[3] znamená v řečtině jablko, ale také ovoce z jiných stromů, ovci a veškerý dobytek a konečně i obecně hojnost.

         Jabloň oslavovali Hebrejci, Řekové, Římané i Skandinávci. Někteří se domnívali, že její ovoce uvedlo v pokušení první lidský pár.[4] Podle pověstí o ně bojovaly bohyně[5], draci měli za úkol ho hlídat a hrdinové byli posíláni, aby je utrhli.[6]

         O stromě se na přinejmenším třech – a o jeho ovoci na dvou nebo třech dalších – místech zmiňuje také Starý zákon. Šalomoun pěje: „Jako jabloň mezi stromy lesními, tak je můj milý mezi mládenci.“ A ještě: „Osvěžte mě rozinkami, posilněte mne jablky.“[7] Nejvznešenější část nejvznešenějšího rysu lidského obličeje se podle tohoto ovoce v angličtině nazývá „oční jablko“.[8]

         O jabloni se zmiňují i Homér a Hérodotos. Ve skvostných zahradách Alkinoových spatřil Odysseus „marhany[9], hruškové kmeny i jabloně s ovocem skvostným“ (καί μηλέαι άγλαόκαρποι).[10] Podle Homéra patřila jablka mezi ovoce, které Tantalos nedokázal utrhnout, protože mu vítr vždycky odvál pryč větve, na nichž rostlo. Theofrastos znal a popsal jabloň jako botanik.[11]

         Podle Prozaické Eddy přechovává Iðunn „ve své schránce jablka, z nichž stačí bohům pojíst, až začnou stárnout, a všichni zase omládnou. Tak tomu bude až do ragnaröku“ (neboli zániku bohů).[12]

         Z Loudona se dozvídám, že „staří velšští bardi dostávali jako odměnu za vynikající podání písně jabloňovou větévku“.

 

Divoká jablka a jejich chuť

Chtěl bych, aby se mé myšlenky staly, stejně jako divoká jablka, stravou tuláků, a nezaručuji, že budou poživatelné, okusíte-li je doma.

 

http://feuerteufel.blog.cz/1701/h-d-thoreau-v-literature-a-filosofii

 

POZNÁMKY:


[1] Jde o pozůstatky domů na kůlech z doby kamenné (např. nálezy na dně jezera Federsee v německém horním Švábsku pocházejí z doby 4000 let př. n. l.). K objevu došlo v roce 1857 na Neuchâtelském jezeře ve Švýcarsku, když dlouhotrvající sucho způsobilo pokles hladiny a odkrylo pozůstatky dřevěných kůlů. Postupně pak byly objeveny další pozůstatky domů na kůlech i v dalších jezerech nejen švýcarských, ale i v přilehlém okolí, v Německu a v Itálii. – pozn. Mis.

[2] Citace z knihy německého historika Bartholda Georga Niebuhra (1776–1831) Römische Geschichte (Dějiny Říma). – pozn. vyd.

[3] Μλον, latinizovaně mélon, je samozřejmě výraz starořecký a tam znamenalo toliko „ovci“ či „kozu“, případně „malý dobytek“, v přeneseném smyslu i „obětní zvíře“. Novořecky se jablko řekne „mílo“ [μήλο]. Slovní základ je blízký také slovu „med“, což se novořecky řekne μέλι (méli). – pozn. Mis.

[4] Šlo však zřejmě o jablko granátové (viz pozn. níže). Nicméně negativní konotace jablka a zla možná ovlivnila i latina skrze latinský překlad bible zvaný Vulgata. Latinská slova pro „jablko“ (malum) a „zlo“ (malum) jsou totiž téměř totožná a rozlišuje je jen nepřepsatelný jiný přízvuk. – pozn. Mis.

[5] Héra, Athéna a Afrodité se přely o „jablko sváru“ čili o to, která z nich je nejkrásnější. – pozn. Mis.

[6] Drak jménem Ládón hlídal zlatá jablka v zahradě Hesperidek, ale hrdina Hérakles je ukradl. – pozn. Mis.

[7] Píseň písní 2,3 a 2,5. – pozn. vyd.

[8] Míněna zřítelnice. Anglický idiom the apple of one’s eye má významy „něčí miláček, oko v hlavě“. Je možné, že Thoreau zde opět naráží na Starý zákon. V anglické verzi Žalmu 17 (8. verš) se uvádí: Keep me as the apple of your eye. Česká verze zní: „Jak zřítelnici oka mě opatruj.“ – pozn. vyd.

[9] marhany (granátová jablka) jsou plody marhaníku neboli granátovníku obecného (Punica granatum), původem ze severozápadní Indie, kde se hindsky jmenují अनार (anár). – pozn. Mis.

[10] Citace z Homérovy Odyssey v překladu Otmara Vaňorného. – pozn. vyd.

[11] Řecký filosof, spisovatel a vědec Theofrastos (kol. r. 372–287 př. n. l.) se věnoval řadě disciplín včetně botaniky (např. v díle De causis plantarum). – pozn. vyd.

[12] Prozaická Edda – soubor starých severských mýtů a pověstí, které sepsal islandský básník, historik a politik Snorri Sturlusson (1179–1241). Iðunn byla podle pověsti žena boha Bragiho, která hlídala jablka zaručující bohům nesmrtelnost. (Překlad Heleny Kadečkové.) – pozn. vyd.

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA