Zimní procházka
Kdyby byly naše životy více přizpůsobeny přírodě, nemuseli bychom se pravděpodobně tolik chránit před jejím horkem a zimou, ale nacházeli bychom v ní svou stálou opatrovnici a přítelkyni, jak je tomu u rostlin a čtvernožců. Kdybychom svá těla krmili čistou a prostou stravou, a ne povzbuzujícím a hřejivým jídlem, neskýtala by pro zimu více pastvy než holá větvička. Dařilo by se nám stejně dobře jako stromům, k jejichž růstu je i zima vlídná.
Stojíme-li sami hluboko v lesích – zatímco vítr setřásá ze stromů sníh a jediné lidské stopy tu za sebou zanecháváme my –, zjišťujeme, že naše úvahy jsou mnohem pestřejší než život velkoměst. Sýkorka a brhlík představují daleko podnětnější společnost než státníci a filosofové, k nimž se navrátíme jako ke svým všednějším druhům. V této osamělé dolině je náš život klidnější a mnohem více si zasluhuje, abychom o něm přemýšleli.
